Pavučina


Klára Zindulková: Usť Čorná - Cesta tam a snad i zpátky (ale až po svatbě!)

Obsah

  1. Cesta na východ 24.–26. srpna 2008
  2. První „mašina“ dřeva středa 27. srpna
  3. Velký sviatok čtvrtek 28. srpna
  4. Rekonvalescenční den pátek 29. srpna
  5. Svatba sobota 30. srpna
  6. Krásná fotografická procházka neděle 31. srpna
  7. V podzemí divadla pondělí 1. září
  8. Bloudění na Krásné úterý 2. září
  9. Další robota středa 3. září
  10. Zážitky se ZILem čtvrtek 4. září
  11. Poslední tři kolečka a loučení pátek 5. září
  12. Návrat domů sobota 6. a neděle 7. září
  13. Fotogalerie

Velký sviatok

Ráno se plánovala společná „služba“ v 9:00 na počest očekávaného svátku, navštívila ji už ale jen přežívající „zdravá“ čtveřice a ta, zanechavše Markétu D. odpočívati u marodů, vyrazila do hor ve složení Markéta – Jirka – Maruška. Marodi strávili den převážně spaním a opakovaným tvrzením, že už jim je „dúže lepšie“, chtějíce se vyhnouti jakýmkoli lékařským zákrokům z dobrých ukrajinských rukou.

Rozhled do dáli

Dovolíš-li mi, čtenářko či čtenáři, malou odbočku, seznámím Tě na tomto místě s místní módou. Je totiž skutečně pozoruhodná a stylově velmi bohatá. Na jednu stranu ve vlaku potkáte přehršel klasických bábušek v typických šátcích, které dotvářejí lidový kolorit stejně znamenitě jako pestré sukně některých místních žen, často cikánek. Na druhou stranu se tu můžete setkat i s výkřiky poslední módy, značkovými slunečními brýlemi a oblečením, za které by se ani Pařížanka nestyděla.

Nemohu ani v nejmenším tvrdit, že příslušnice něžného pohlaví na své oblečení nedbají! Výsledky jejich snahy jsou však… pozoruhodné. Jde v podstatě o kombinaci toho nejmodernějšího, nejbarevnějšího (a že na Rusi MAJÍ rádi barvy!), nejslavnostnějšího a nej nej nej… až oči přecházejí. Místní muži se naštěstí drží vzadu a spokojí se s nenápadnými modely, nechávaje tak vyniknout své barvami hýřící (jak v oblečení, tak v obličeji) ženy a dcery.

Osamělý strom na polonině

Po návratu z hor nám sdělila Markéta O., jež se dříve byla od zbývajících odpojila, že: „Jirka taky není úplně…“, načež druhá Markéta v dobré víře odvětila: „On Jirka NIKDY NEBYL ÚPLNĚ…“ Na její obhajobu dodávám, že chtěla vyjádřit, že si všimla Jirkovy dřívější mírné únavy a nevolnosti a prostě to jen špatně formulovala.

Po návratu výletníků jsme si dali výbornou večeři, která se skládala ze symbolické porce suchých vařených brambor. Všichni si tuto dietní, avšak bezpečnou stravu pochvalovali. Ti odvážnější doplnili osminkou rajčete.

Důležitá činnost dnešního večera – psaní pohlednic do všech koutů ČR ze všech koutů světa. Z Assisi, z Říma, Čech, Slovenska… Pohledy jsme vybírali z velké krabice, ježto oplývala kartami vánočními i velikonočními a mnohdy popsanými v různých jazycích. Zaujalo nás třeba přání „hodně vody a vodky“ pro příští rok.

Nastal pátek, kdy se situace namáhaných vnitřností znevýhodněných členů zlepšila, či přesněji, náš zdravotní stav se zhruba zprůměroval…