Pavučina


Klára Zindulková: Usť Čorná - Cesta tam a snad i zpátky (ale až po svatbě!)

Obsah

  1. Cesta na východ 24.–26. srpna 2008
  2. První „mašina“ dřeva středa 27. srpna
  3. Velký sviatok čtvrtek 28. srpna
  4. Rekonvalescenční den pátek 29. srpna
  5. Svatba sobota 30. srpna
  6. Krásná fotografická procházka neděle 31. srpna
  7. V podzemí divadla pondělí 1. září
  8. Bloudění na Krásné úterý 2. září
  9. Další robota středa 3. září
  10. Zážitky se ZILem čtvrtek 4. září
  11. Poslední tři kolečka a loučení pátek 5. září
  12. Návrat domů sobota 6. a neděle 7. září
  13. Fotogalerie

Další robota

Po snídani v půl jedné jsme se rozhodli, že jak k jídlu, tak k dílu a chopili jsme se svých silných paží uvrhnuvše je do další záslužné roboty. Tou se stalo přerovnání „třísek“ (to nejsou TAK obří polena) z kůlničky do kůlny, ze které jsme předtím vykutali šest pytlů uhlí (bohužel nikoli živočišného).

Dělání dělání, to únavu zahání, navzdory Jožinovu tiše protestnímu popěvku: „Ručičky nebojte se, vy makat nebudete, co byste z toho měly, i kdybyste se dřeli, ještě byste mi nakonec ZDŘEVĚNĚLY!“ Čest však práci, jež fungovala bezchybně, ruka k ruce sedá, další polínko se předá, z kůlničky dřevo mizí a polen neubývá… a pyramida boha Slunce uspokojivě roste jako schody do nebe, Stairway to heaven, bez ohledu na Markétinu poznámku, že za nejvyšším stupínkem jí stavěné polennou pyramidy je prý děsivá propast, ze které ona na vlastní uši slyšela pláč a skřípění zubů…

Obědvali jsme ten den o půl páté a už u oběda se opět rozvinula zajímavá debata o tom, zda je přípustné jísti spolu před svatbou papriku. Díky změněnému složení s převahou kluků byl pohled na věc zase o něco jiný. Každopádně jsme se rozhodli, že se v této pětici sejdeme měsíc po svatbě posledního z nás a debatu dokončíme. V zápalu další práce jsme pozapomněli na mši, kteroužto jsme stihly jen já-Klárkéta a to ještě jen půl (mše).

Nesmím zapomenout na záhadnou hudbu linoucí se od kostela, ze které se po průzkumu Jožina a Kláry vyklubala MELODIJA – kapela z ukrajinsko-polského pomezí… celkem dobrý ukrajinský skáčko-dechovka. :-) Po večeři došlo i na chlapci dlouho opěvovanou „tekutinku“ neboli „malou vodu“. Jiří ji hrdě přinesl, načež flašku zbaběle uschoval pod stůl. Dívčí část dala přednost lahodnějším směsím, snažíce se zaplašit nevábný pach dezinfekce a tak vzala její „medový šmak“ vážně a smíchala vodku s medem v poměru zhruba 1:1, případně nastavila čajem. Klučičí kout si výbornou, chutiprostou lihovinu nehodlal vylepšovat a ač byla tato tekutinka čirá, kučeravý Pavel se sklenkou jí naplněnou a slušivou kostkovanou košilí byl k nerozeznání od úctyhodného skotského whiskymana. Na obvyklé slezině nahoře v podkroví jsme nezapomněli ani na naše zbožné duše, jež jsme oblažili večerním breviářem. Pavel a Klára začali rozpřádat labužnickou debatu o olivách a ostatní se přidali s pizzou, smažákem apod. To jsme ovšem netušili, co všechno může zdejší obchodní síť (reprezentovaná zejména obchodem Tatiana) skrývat. Zatím nechám naši sehranou skupinu zvolna oddychovat v měkkých poduškách, objasním či vychválím některé jevy jinde neslýchané.

Kaštanová zmrzlina v přepočtu za téměř 6 Kč je výborná věc, která je kromě ceny výtečná i svou čistě čokoládovou chutí.

Sušenky na váhu, oblíbíte si, jak okusíte a neodejdete více. Oblíbený druh však již příště nekoupíte, neboť ho prostě nenajdete – v každém obchodě jsou jiné – všechny ale kvality vysoké, chuti hluboké, nabídky široké a ceny nízké.

Čas – oficiálně kyjevský, neoficiálně „místní“, praktické je to vůbec.

Baton – legendární čokoládová tyčinka o dvanácti čtverečcích ve třech, téměř nerozlišitelných příchutích, božská ambrozie, specialita Rusi, chuť Ukrajiny, nová krev do žil a náplň do žaludku, podpora a utužení dělící se skupiny, první a nikoli poslední, co nutno na Ukrajině okusit, když srdce zjihlé, když máš potíže, tak sněz třeba Baton namísto rýže…

Elektřina – „svítlo“ – je dobrá, když je; není-li zrovna, počká se a ona zase někdy bude, kam spěchat, žádný problém, od čeho je plyn a petrolejky.

Chleba – přímo z místní pekárny! Buď bílý tvaru maringotky za 3 Hřivny nebo náš oblíbený tmavší, kulatý – za dvě (kupte u nás chleba za 8 Kč!) Jste-li ščastlivi, dostanete ho priamo z piecky. Pozor, občas je „zeleně obarvený od tašky“.

Psi – psy válící se úplně všude jsem už zmiňovala – od té doby to nepřestala být pravda.

Petr Krenický – postava blízká Nikolovi Šuhajovi, vytvořená zřejmě (na rozdíl od Cimrmana) bujnou lidovou fantazií.

Šašlik – zdejší specialita, grilované vepřové, na drátě nabodnuté.

Drobné – oficiální měna Ukrajiny jsou Hřivny a Kopějky. S Kopějkami ale platí snad už jen Petr Krenický někde v horách, protože místní prodavačky tuto maličkou měnu postrádajíce – vrací většinou místo drobných bonbony.

Sestry neposkvrněného početí Panny Marie, aspoň co jsme pochopili, jsou řádem mající členky na Ukrajině, v Srbsku, v Kanadě a Brazílii (zbytek jsem zapomněla v rámci třídění důležitosti informací).

Žigulíci – tak ty potkáte na každém rohu, pokud se ulicí zrovna neřítí majestátný zelený nezničitelný sovětský ZIL nebo koňský povoz. Bylo jich tu tolik, že jsme nestihli vyfotit ani jeden.

Kompotová šťáva – když si zvykneš, zachutná ti, používaná je tu velice hojně (a dle mého soukromého gusta – i ohřátá jest lepší čaje s přidanou jahodovou marmeládou!)