Pavučina


Podzimní Slovinsko

24. – 28. 10. 2008

Dojmy z akce

Do krásných jižních krajin jsme vyjeli spolu s Šíkem, Maru Knedlou Š. a Maru Bedlou V.. Že se nebudeme nudit se potvrdilo už ve vlaku, kde nám nedělalo problém strávit družnou zábavou téměř celou cestu. Na nádraží jsme potkali Vlaďku, přesunuli se na kolej a zde strávili značnou část noci vzájemným sdělováním si novinek.

Sobotní den jsme zasvětili prohlídce historického centra Ljubljany i městských parků a hradu. Odpoledne jsme zavítali do muzea na expozici o Islámu, kde byl zrovna seminář o přípravě burku. Společně s Erasmáky, aktivními důchodkyněmi a dalšími návštěvníky jsme si poslechli zasvědcené přednášky o přípravě této balkánské pochutiny, a okusili burek na mnoho způsobů. Po večerní mši a večeři jsme měli v úmyslu si odpočinout před náročným zítřkem, avšak bohužel, tedy spíš naštěstí, z toho sešlo – deskové hry, konzumace místních dobrot tekutých i pevných a hlavně povídání se opět protáhlo do rána.

Nicméně jsme vstali, došli, totiž doběhli na nádraží a vyjeli na Bledské jezero. Je fakt nádherný, klášter na ostrově, na skále nad ním hrad, kdyby nebyly mraky, viděli bychom i panorama Julských Alp. Poté co jsme jej obešli a dosyta se vynadívali jsme popojeli do Bohijské Bystrice a vyrazili na několikakilometrový noční pochod k Bohijskému jezeru. Večerní program ve stanu netřeba zdůrazňovat, nebyl nepodobný předcházejícím. Ráno jsme se vykoupali (to nebyl můj nápad), zahráli si beach voleyball, akorát nízké mraky kazily v mapě popisovaný výhled na Trigrav a hlavní alpský hřeben. Ale že jsme se pomodlili k svatému Petru:-) mraky se roztrhly a my uzřeli hory sněhem a ledem oplývající. I vyrazili jsme vzhůru na Vogel. Avšak ve výšce Sněžky postavila se před nás stanice lanovky, kterou důvěřivý Slovinci nezamkli, a my s povděkem využili závětří k uspokojení našich hladových chřtánů a kochali se výhledem do bílé mlhy. Výstup dále vzhůru nikoho nelákal, vydali jsme se tedy směrem dolů, do údolí, k jezeru. Na nádraží v Jesenici dorazili jsme k půlnoci, stráviti tu noc bylo potřebno. Vlaďka svými diplomatickými schopnostmi a americkým šarmem domluvila s panem přednostou místnost jen pro nás, my kluci zase přinesli pivo až z hospody, co víc si přát.

Ráno nás už čekala jen cesta do Lublaně a následně do Prahy.