Zájezdová báseň
Na Bulharsko padl soumrak
Hory ztichly ve spánku
Pouze hvězdy osvětlují
Přechodářskou sebranku
„Rakiju ne, radši průjem“
Zní zájezdem druhé ráno
Nikdo ještě netušíme
Že nám to fakt bude přáno
Vzpomínáme na Končeto
Na smrt v očích, na skály
Šli jsme zkratkou – hnědá značka
Prostě jsme to posrali
Náladu nám spravil Vichren
Zdárně jsme ho dobyli
Ubytko je velkým šokem
Rakija nás posílí.
Někdo po ní krásně zpívá
Doktor padá z postele
I přes všechny patálie
Je nám stále vesele.
Karafy jsou plné vína
Kytara dá sbohem tísni
A Plzeňská parta chlapů
Má fakt skvělý výběr písní
Jaroušek zas sbírá body
Sníh je jeho doména
Dana se ho drží v křeči
Kam se hrabe siréna?
Při koupání u jezera
Měří zimu každá choť
A kdo má moc dioptrií
Radši křičí: „Tibi, foť!“
Jirka říká: „Ale Veru,
Co na mně chceš vidět víc?“
Voda je fakt asi chladná
Neb nevidím vůbec nic.
„Střízlivý nás nedostanou!“
Řekneme si po štaci
Když vtom paní zavře bufet
A máme po legraci
Norby je však mužem činu
Náš osud mu není fuk
Během chvilky smíchy hynu
Každý čumí jako puk
Posadí se k staré paní
Pohladí ji po zádech
Řekne „imaš krasivi oči“
Tím jí zcela vezme dech
Rázem máme zas co píti
Víno zájezd koření
A vzpomínky co nám zbydou
Ty dáme na spoření…
— Veru