Pomoc uprchlíkům v Šidu

Cesta do Srbska

Brzy ráno po Štědrém dni vyrážíme na 800 km dlouhou cestu. Je nás devět ve dvou autech, většina z nás se před odjezdem neznala. Jedeme jednotvárnou mlhou, dálnicí mezi rovnými poli. Srbská hraniční kontrola probíhá hladce, žádnou nepovolenou pomoc u nás nenachází. Za soumraku přijíždíme do Berkasova k domu českých dobrovolníků.

Přidáváme se k týmu, který na místě působí už několik měsíců, ač se jednotliví lidé postupně střídají. Akorát koordinátor Honza je tu od začátku prosince a Míša z Člověka v tísni už od října. Pomoc je nyní mnohem organizovanější, než když jsme byli v říjnu na přechodu Berkasovo-Bapska. Czech team má nyní zavedenou pozici mezi dalšími organizacemi a přidělené pole působnosti. Necháváme si vysvětlit, co nás čeká, a povídáme…

Velkobalírna plínek

Polovina naší výpravy (Lada, Kuba, Bea a Martin) ráno vyráží do Adaševci, kde probíhá distribuce pomoci mezi uprchlíky.

Zbytek, tj. Linda, Alex, Dominik, Maru a Jirka, jede do skladu materiálu v Šidu. Ve skladu je plno hygienických potřeb v obrovských baleních, které je potřeba před předáním přebalit. Zkuste si představit, jak běženci do plného batohu nebo do několika igelitek nacpou velké balení dětských plen. Ano, nejde to, jedna plena se použije a zbytek skončí v blátě u silnice. Proto všechno přebalujeme do balíčků přiměřené velikosti. Po pár hodinách jsou z nás experti na balení vložek a dětských plen do igeliťáků po čtyřech. Myslím že se nám o nich bude i zdát. Cestou domů navíc vykoupíme z několika lékáren všechny krémy na dětské prdelky. Jenže ty jsou samozřejmě ve velkých pixlách, jak jinak.

Mezitím se vrací druhá polovina výpravy plná dojmů z Adaševci. Večer společně zpíváme, hrajeme na kytaru a k tomu čajovou lžičkou dávkujeme krémy do maličkých sáčků, abychom ke každému balení plínek přidali přiměřené množství krému…

Směna v Adaševci

Dominik, Alex, Maru a Jirka vyráží do Adaševci na denní směnu. Ostatní míří do skladu třídit věci. Adaševci je benzínová pumpa s bývalým motelem u dálnice. Přijíždí sem autobusy s běženci s Preševa (cca 10 hodin cesty) a zde čekají dokud nedostanou zprávu, že v Šidu je přistaven vlak do Slavonského Brodu (HR). Většinou čekají něco mezi jednou a deseti hodinami a nikdo dopředu neví, jak dlouho tu budou. Potom popojedou pár kilometrů na nádraží a tam hned přestupují na vlak.

Hned po příjezdu jim srbská organizace poskytne základní informace, potom Červený kříž rozdá balíčky jídla a pak nastupujeme my a nabízíme dětské plínky a vložky. Procházíme autobusy, jeden člověk na sebe poutá pozornost se slovy: „Pampers for babies“, druhý za ním nenápadně ženám nabízí vložky, asi stylem jako bychom dealovali něco nelegálního:)

Poté koukáme, jestli nějaké děti capkají bosé nebo moc zoufale oblečené a těm cíleně nabízíme boty a oblečení. Samozřejmě se na nás obrací spousta dospělých, nejčastěji chtějí bundy a boty. Většinu odmítáme se slovy: „Sorry, vaše boty nejsou perfektní, ale my nemáme boty pro všechny, vaše vám musí stačit.“ Ponožky a spodní prádlo rozdáváme ochotněji, ale boty jsou drahé a použité nejdou do Srbska dovézt, tak holt dojdou do Německa v roztrhaných, to zvládnou.

Vedle nás vaří OM čaj a čorbu – srbskou polévku. Mají velký vyhřívaný stan, kde si mohou uprchlíci sednout ke stolům, případně i malovat. Skvělé zabavení pro děti a nejspíš i terapie pro dospělé. Na stěnách jsou vyvěšené některé výtvory.

Po osmi hodinách máme dost, jsme rádi že nás Kuba, Lada a Martin střídají, přejeme jim příjemnou večerně-noční směnu a po návratu se u piva v hotelu Dallas vypovídáváme z čerstvých dojmů…