Pavučina


Pomoc uprchlíkům v Idomeni

5.–14. 3. 2016

Zde uvádíme zprávy posílané přímo z místa, a nakonec odkazy na některé články napsané námi po návratu, nebo z pera novinářů na základě rozhovorů s námi.

Autorem všech textů je Markéta Horská, díky moc Markétko! :-)

Obsah

  1. Před odjezdem 4. března, 8:33
  2. První den na místě 6. března, 22:20
  3. S nadšením do práce! 7. března, 20:17
  4. Přebíráme sklad 10. března, 0:42
  5. Během návratu domů 14. března
  6. Napsali jsme a napsali o nás
  7. Fotogalerie

Před odjezdem

Přátelé,
zítra ráno vyrážíme na řecko-makedonskou hranici, kde v tuto chvíli uvízlo již přes deset tisíc lidí a stále přicházejí další. Na místě chybí léky, oblečení, přístřeší, hygienické pomůcky, dětská výživa. Bohužel není možné převážet přes hranice větší množství zásob, nakupuje se až na místě. Pokud byste chtěli naši výpravu podpořit příspěvkem pro lidi na útěku nebo pro nás na naši cestu, budeme moc vděční. Pište mi prosím do zpráv.

Děkujeme!

Markéta + Vojta

První den na místě

Všude v kempu se lidé hřejí u ohníčků, z kouře mají kašel

Hlásíme se z Idomeni.

Stan lékařů bez hranic, který jsme pomáhali stavět a montovali jsme palandy

Jsme tu dnes první den, tak jsme se hlavně rozkoukávali a zjišťovali, jak to tu funguje. Dopoledne jsme také pomáhali Lékařúm bez hranic sestavovat palandy do velkého stanu/hangáru. Natáčela nás u toho Česká televize :-) .

Je tu teď cca 13000 lidí. V táboře panuje klid, což může souviset s dnešním dobrým počasím. Zatím není úplně snadné se v táboře zorientovat (pro uprchlíky ani pro dobrovolníky). Pomoc se nabízí místy dost nekoordinovaně a máme pocit, že se nedostane ke všem.

Dali jsme si tedy za cíl pokusit se zvýšit mezi lidmi informovanost.

Zdraví
Markéta, Lea, Jirka, Vojta, Pavel, Iva, Rut

Stany stojí všude, dokonce metr od koleje, po které jezdí vlaky

S nadšením do práce!

Posíláme nové zprávy z Idomeni!

Dneska byl plodný den. Přesunuli jsme se na místo, kde se konají schůzky dobrovolníků, zapojili jsme se do práce ve skladu, zahájili spolupráci s pojízdnou ambulancí Off track health (kdo znáte Andreho z Lesbu, tak víte, s kým máme tu čest), uspořádali fotbalový zápas v táboře, naplnili dvacet stodvacetilitrových pytlů odpadky a poskytli nějaké rozhovory.

Zítra očekáváme pětičlenou posilu z řad Šiďáků a svou návštěvou nás také poctí Robi a jeho grupa.

Ráno jsme navštívili polní kuchyni, která v současné době vaří jídlo pro 8000 lidí. Celý projekt je čistě dobrovolnická záležitost, finance jdou ze sbírek. Je to tam boží, taková řecká Klinika (viz aiddeliverymis­sion.org – pozn. ed.). Dostává se jim podpory dokonce od Lékařů bez hranic, bez nich by byla většina tábora bez teplého jídla. Mají i čajovou skupinku, ke které jsme se dnes odpoledne připojili.

Dle nových informací je v táboře 13500 lidí,v o­blasti jsou další tábory s 8000 lidmi, další nocují v hotelích a volně po okolí. Stále přicházejí další. Navečer začalo silně pršet, plánujeme ještě noční výpravu.

Zdraví
Czech Team

Přebíráme sklad

Idomeni, úterý. Ve středu celý den pršelo…

Přinášíme novinky ze zaplaveného Idomeni!

Švédská pojízdná klinika, na jejímž fungování se také podílíme

Náš tým, rozšířený o posily z Lesbu (Robi, Adéla, Marian) a ze Šidu, se úspěšně zapojuje do prací v kempu, v kuchyni i ve skladu. Získali jsme si dobré kontakty a zabydlujeme se.

Dneska jsme oficiálně přebrali řízení skladu v Polykastru a zahajujeme reorganizaci. Cílem je vytvořit spolupráci mezi sklady v Řecku a mít ve všech stejný systém. Czech team tu má, co se skladů týče, velmi dobrou pověst. Vděčíme za to jednak Berkasovu, ale hlavně týmu na Lesbu (zejména Renče), kterou tímto zdravíme a posíláme mocné objetí! :-) Andrej ze švédské skupiny, který nás v tomto projektu podpořil, bohužel dnes odjel. Díky němu ale pravděpodobně bude v Polykastru pronajatý dům určený prioritně pro Czech team, tak se nebojte nepohodlí a doražte!

Sirup s paralenem pro jedno z mnoha nemocných batolat

Igeliťáky v botách – český vynález

Hranice v Idomeni byla uzavřena. V současné době je v táboře klid, i když napětí narůstá. Celý den silně prší, všichni jsou promočení, stany stojí v loužích, chybí boty, stany, oblečení, jídlo, informace.. vlastně všechno. Včera jsme nakoupili ponožky za 1000 E a hned se po nich zaprášilo. Hlavně je problém s distribucí. Chodíme mezi stany s léky a oblečením, stavíme stany, snažíme se šířit informace a spousta dalších týmů tady dělá to samé, pořád je to ale málo.

Dneska nás opustila velká část skupiny. Prosíme všechny, kdo uvažují o výpravě do Idomeni, aby přijeli co nejdříve! Podařilo se tu rozjet prima věci a doufáme, že to po nás převezmete :-).

Zdraví
Czech Team

Během návratu domů

Tahle zpráva mě zastihla na cestě z Idomeni.

Stovky běženců obešly plot, přešly řeku a pronikly do Makedonie (Novinky.cz) Několika stům migrantů se v pondělí podařilo proniknout přes uzavřenou řecko-makedonskou hranici. Běženci opustili tábor u řeckého Idomeni a vydali se podél…

Kolem 1000 lidí se vydalo podél plotu a dále přes řeku na makedonské území. Muži, ženy, děti, starci. 3 utonulí, 30 zadržených dobrovolníků, uprchlíci vráceni zpět.

Strávila jsem v Idomeni týden. To, co jsem viděla, mi vzalo mé iluze o Evropě. Cca 13000 lidí spí v Idomeni ve stanech – takových těch malých kempovacích. V jednom stanu pro 3 lidi se často tísní i šestičlenná rodina. Téměř v každém stanu, do kterého se podívám, jsou malé děti. Vytrvale prší, všude je bahno, všichni jsou mokří a nemocní. Rýmy, kašle, průdušky, zápaly plic, záněty ledvin. Všeho je nedostatek – chybí boty, oblečení, stany, jídlo, informace, pořádná lékařská péče.

Lidé, kteří utíkají před válkou, tam trčí na řeckomakedonské hranici a prosí o pár ponožek, o jídlo pro hladové děti, o suchou deku. A nevypadá to, že by se v nejbližší době mělo něco změnit.

Aby bylo jasno – ti lidé nechtějí sedět na hranici ve stanech, mnohdy jsou ochotni opustit hranici dělící je od další cesty do Evropy a jít do řeckých kempů. Jenže – místo v kempech není. (A navíc podmínky také nejsou vyhovující.) Ti lidé teď opravdu nemají, kam jít. V jednom ze stanů jsme našli těhotnou ženu v devátém měsíci. Celý den jsme se snažili ve spolupráci s UNHCR najít pro ni a její rodinu místo kdekoliv v kempu v Řecku. Neúspěšně. Ona je ale jen jedna z mnoha takto ohrožených lidí v Idomeni. Každý den tu potkávám těhotné ženy, miminka mladší 3 měsíců, nemocné staré lidi. Je jen otázka času, kdy se situace zvrtne do něčeho ještě horšího.

Je pro Evropu tak těžké zařídit alespoň základní přežívací podmínky pro několik desítek tisíc lidí? Proč nikoho nezajímá, co se s těmi lidmi v Řecku děje? Řecko není schopné se o uprchlíky postarat a zajistit jim lidské podmínky k žití.

Ještě se někdo diví, že ti lidé hledají jakoukoli cestu, i riskantní a vlastně nesmyslnou, aby se dostali z Řecka dál?

Napsali jsme a napsali o nás

Idomeni očima mé spoludobrovolnice. Pěkně napsané, díky, Aničko!

Idomeni: pomoc bez profesionálů (A2larm)
Přinášíme reportáž z uprchlického tábora Idomeni na řecko-makedonské hranici, kde je přes třináct tisíc utečenců a pomoc zde zajišťují převážně dobrovolníci.

A od naší další spoludobrovolnice, Ivy Jungwirthové:

V ŘECKÉ PASTI: Jak se moje rodina vydala naproti uprchlíkům (Respekt)
Idomeni je malá vesnice ležící přímo na řecko-makedonské hranici. Než jsme do Řecka odjeli, evokovalo ve mně její jméno dovolenou v Řecku, teplé večery strávené posedáváním v místních hospůdkách a popíjením vína. To jsem samozřejmě netušila, že Idomeni se možná stane symbolem konce migrační vlny, jakou Evropa od ukončení druhé světové války nezažila. A už vůbec mě nenapadlo, že budu v uprchlickém táboře Idomeni právě v den, kdy politici o uzavření tzv. balkánské cesty rozhodnou.