Výběry fotografií
Zde naleznete štíhlé výběry z mých fotografií, rozdělené
podle témat.
Kytičky, zvířátka…
Hory bez kvítek by ztratily hodně ze svého kouzla. I malý kvítek
uprostřed mrtvě vypadající suti udělá větší radost než celý
rozkvetlý záhon v parku. A kytičkám u peřejí horské bystřiny se také
těžko něco vyrovná.
Roční období
V této zasněžené galerii neopustíme hranice Československa, však
i naše hory stojí za to!
Na Ralsku dva dny nepotkáme živáčka, jen spoustu památek na sovětská
vojska. Připadáme si jak špioni ve vojenském prostoru kdesi na Kamčatce,
každou chvíli nám hrozí prozrazení. Spíme v jeskyních, jinovatka namrzá
i na spacáku.
Hřeben Nízkých Tater je dlouhým ostrovem, který vystupuje z oceánu
nízkých mraků. Nad hlavou máme slunce a modrou oblohu, pod nohama
převalující se oblaka. Na severním obzoru z moře vystupuje štíty
Vysokých Tater, žádná jiná pevnina na dohled.
Kraje za obzorem
Vesničky s malovanými domy. Krávy volně se pasoucí na loukách.
Nedotčená příroda s vodopády a jeskyněmi. Ale hlavně pohostiní lidé,
kteří se řídí příslovím „Host do domu, Bůh do domu“. Dříve jsem
netušil, že jsou lidé, kteří po dvě století žijí v cizině a přesto
mluví česky, zpívají naše písně a patří k nám. Ani jsem neznal
nikoho, kdo by se uživil prací svých rukou, najedl se toho, co vypěstoval.
A nevěřil bych, že vám někdo může nabídnout nocleh v nejlepším
pokoji a zeptat se, na co máte chuť k večeři.
Kamnické a Savinjské Alpy leží na severu Slovinska. V dolinách,
z nichž nejznámnější je Logarská, nalezneme malebné pastviny a hájky,
horské říčky, vodopády i chaloupky. Stoupáme lesem a klečí až jsme na
ostrých hřebenech, kde jsou jen skály a kamenná pole. Pod vrcholem
nejvyšší hory Grintovec přicházíme na chatu Češka koča, která za svůj
název opravdu vděčí českým turistům. Ač je možné přejít hory i bez
vybavení, milovníci zajištěných cest si také přijdou na své.
Karavanky se táhnou přes stovku kilometrů po slovinsko-rakouské hranici.
Jdeme přes nekonečná kamenná pole i po kvetoucích loukách se stády
oveček. Na vrcholech nám společnost dělají kavčata žlutozobá, čekají
na drobečky co nám upadnou.
Rila – to jsou skalnaté hřebeny a ostré štíty, pod kterými se
rozkládají desítky jezer a vodopádů, ale i rozlehlé a liduprázdné
planiny se stády pasoucích se koní. Východ slunce nad Urdinými jezery,
zážitek který stojí za noční vstávání a při kterém nevnímáš
lezavou zimu a jinovatku všude okolo. Údolí Dupniške Bystriče, lidmi
zapomenutý skvost hor, den stoupáš podle kaskád a peřejí, projdeš prales
i kvetoucí louky a vidíš, jak se z bystřiny stává řeka, i jak se
potůček nakonec rodí z pramenů. A uprostřed hor se nachází Rilský
Manastýr – prastarý klášter, vzhledem připomínající pevnost.
Pirin, hory oplývající skalami a jezery. V srdci hor vidíš ostré hřebeny
a třpytivá jezírka na všechny strany, ani ti na mysl nepřijde, že někde
hory končí. Hřeben Končeto je jako ostří obráceného nože, šli jsme
přes něj za mlhy, někteří byli rádi, že nevidí stovky metrů hluboko.
Stanování na měkké travičce u jezer je nezapomenutelné, stejně tak
ranní osvěžující koupel.
Hor je v nejvýchodnější zemi předválečného Československa vskutku
požehnaně, napsat kde nejsou by bylo mnohem rychlejší, než je vyjmenovat.
Podkarpatská Rus, to jsou hlavně poloniny, slovo, které se v lehkých
obměnách vyskytuje v řečích všech karpatských národů. Znamenají oblé
travnaté hřebeny, lemované na úbočích neprostupnými lesy. Stromy ze
hřebenů před stovkami let ustoupili níže, aby horalové měli kde pást
svá stáda.
Na Rusi je radno zavítati i do vesniček. Dřevěné kostely, malebné
roubenky i obchůdky se sušenkami na váhu stojí za návštěvu. Stejně tak
cestování místními vlaky, kde kromě průvodčího potkáte i prodavače
kuchyňských potřeb a bábušku s ovocem.
Roháčský hřeben je působivý za každého počasí. Překrásný za
slunečného dne, divoký přelévá-li se jezero mraků na jedné straně do
propasti na druhé a osaměle strašidelný, je-li mlha všude okolo. Sivý vrch
se skalními městy z bílých vápenců připomíná fotky ze Skalistých hor,
Juráňova dolina zase cizokrajné kaňony. Hodně je toho k vidění
v západních Tatrách.
Podzemí
Neuvěřitelně spletitý labyrint podzemních chodeb. Opuštené výrobní
haly. Závaly a zřícené stropy, betonové nosníky zlámané jako sirky.
Úvahy o vězních, kteří zde pracovali a mnozí zahynuli. Jsme v tajné
nacistické továrně na motory do tanků.
Po bombardování Berlína v r.1942 bylo nutno výrobu přesunout do
bezpečí, mimo dosah bombardérů. Byl vybrán bývalý pivovar
v Litoměřicích v tehdejších Sudetech, kam byla přesunuta kompletní
výroba. Objekt ležel v podzemí a proto za války nebyl poškozen…