Výběry fotografií

Hory bez kvítek by ztratily hodně ze svého kouzla. I malý kvítek uprostřed mrtvě vypadající suti udělá větší radost než celý rozkvetlý záhon v parku. A kytičkám u peřejí horské bystřiny se také těžko něco vyrovná.

V této zasněžené galerii neopustíme hranice Československa, však i naše hory stojí za to!

Na Ralsku dva dny nepotkáme živáčka, jen spoustu památek na sovětská vojska. Připadáme si jak špioni ve vojenském prostoru kdesi na Kamčatce, každou chvíli nám hrozí prozrazení. Spíme v jeskyních, jinovatka namrzá i na spacáku.

Hřeben Nízkých Tater je dlouhým ostrovem, který vystupuje z oceánu nízkých mraků. Nad hlavou máme slunce a modrou oblohu, pod nohama převalující se oblaka. Na severním obzoru z moře vystupuje štíty Vysokých Tater, žádná jiná pevnina na dohled.

Vesničky s malovanými domy. Krávy volně se pasoucí na loukách. Nedotčená příroda s vodopády a jeskyněmi. Ale hlavně pohostiní lidé, kteří se řídí příslovím „Host do domu, Bůh do domu“. Dříve jsem netušil, že jsou lidé, kteří po dvě století žijí v cizině a přesto mluví česky, zpívají naše písně a patří k nám. Ani jsem neznal nikoho, kdo by se uživil prací svých rukou, najedl se toho, co vypěstoval. A nevěřil bych, že vám někdo může nabídnout nocleh v nejlepším pokoji a zeptat se, na co máte chuť k večeři.

Kamnické a Savinjské Alpy leží na severu Slovinska. V dolinách, z nichž nejznámnější je Logarská, nalezneme malebné pastviny a hájky, horské říčky, vodopády i chaloupky. Stoupáme lesem a klečí až jsme na ostrých hřebenech, kde jsou jen skály a kamenná pole. Pod vrcholem nejvyšší hory Grintovec přicházíme na chatu Češka koča, která za svůj název opravdu vděčí českým turistům. Ač je možné přejít hory i bez vybavení, milovníci zajištěných cest si také přijdou na své.

Karavanky se táhnou přes stovku kilometrů po slovinsko-rakouské hranici. Jdeme přes nekonečná kamenná pole i po kvetoucích loukách se stády oveček. Na vrcholech nám společnost dělají kavčata žlutozobá, čekají na drobečky co nám upadnou.

Rila – to jsou skalnaté hřebeny a ostré štíty, pod kterými se rozkládají desítky jezer a vodopádů, ale i rozlehlé a liduprázdné planiny se stády pasoucích se koní. Východ slunce nad Urdinými jezery, zážitek který stojí za noční vstávání a při kterém nevnímáš lezavou zimu a jinovatku všude okolo. Údolí Dupniške Bystriče, lidmi zapomenutý skvost hor, den stoupáš podle kaskád a peřejí, projdeš prales i kvetoucí louky a vidíš, jak se z bystřiny stává řeka, i jak se potůček nakonec rodí z pramenů. A uprostřed hor se nachází Rilský Manastýr – prastarý klášter, vzhledem připomínající pevnost.

Pirin, hory oplývající skalami a jezery. V srdci hor vidíš ostré hřebeny a třpytivá jezírka na všechny strany, ani ti na mysl nepřijde, že někde hory končí. Hřeben Končeto je jako ostří obráceného nože, šli jsme přes něj za mlhy, někteří byli rádi, že nevidí stovky metrů hluboko. Stanování na měkké travičce u jezer je nezapomenutelné, stejně tak ranní osvěžující koupel.

Hor je v nejvýchodnější zemi předválečného Československa vskutku požehnaně, napsat kde nejsou by bylo mnohem rychlejší, než je vyjmenovat. Podkarpatská Rus, to jsou hlavně poloniny, slovo, které se v lehkých obměnách vyskytuje v řečích všech karpatských národů. Znamenají oblé travnaté hřebeny, lemované na úbočích neprostupnými lesy. Stromy ze hřebenů před stovkami let ustoupili níže, aby horalové měli kde pást svá stáda.

Na Rusi je radno zavítati i do vesniček. Dřevěné kostely, malebné roubenky i obchůdky se sušenkami na váhu stojí za návštěvu. Stejně tak cestování místními vlaky, kde kromě průvodčího potkáte i prodavače kuchyňských potřeb a bábušku s ovocem.

Roháčský hřeben je působivý za každého počasí. Překrásný za slunečného dne, divoký přelévá-li se jezero mraků na jedné straně do propasti na druhé a osaměle strašidelný, je-li mlha všude okolo. Sivý vrch se skalními městy z bílých vápenců připomíná fotky ze Skalistých hor, Juráňova dolina zase cizokrajné kaňony. Hodně je toho k vidění v západních Tatrách.

Neuvěřitelně spletitý labyrint podzemních chodeb. Opuštené výrobní haly. Závaly a zřícené stropy, betonové nosníky zlámané jako sirky. Úvahy o vězních, kteří zde pracovali a mnozí zahynuli. Jsme v tajné nacistické továrně na motory do tanků.

Po bombardování Berlína v r.1942 bylo nutno výrobu přesunout do bezpečí, mimo dosah bombardérů. Byl vybrán bývalý pivovar v Litoměřicích v tehdejších Sudetech, kam byla přesunuta kompletní výroba. Objekt ležel v podzemí a proto za války nebyl poškozen…