Rumunsko – průvodce po Retezatu, Paringu a Šureanu

Rumunsko má u mnohých lidí pověst divoké a nebezpečné země, dle našich zkušeností i zkušeností mnoha přátel dost nezaslouženě. Stejně jako všude jinde je vhodné si dávat pozor na věci, hlavně na nádražích a ve městech, ale netřeba se zbytečně bát. Většina Rumunů je přátelských, rádi cizincům pomohou či poradí.

Jaká je v Rumunsku bezpečnostní situace? Jak se domluvit? Kde najdu základní rumunské fráze a jak se rumunská slova vyslovují? Čím se tam platí a jaké jsou ceny? Máme se bát medvědů? A dovoláme se z hor? Toto všechno se dočtete v této kapitole.

Munţii Retezat, třetí nejvyšší hory Rumunska. Hory s okouzlujícími pohledy na jezera pod skalními štíty, se skalními stěnami, které jsou úchvatné pod modrou oblohou s bílými obláčky a děsivé, mizí-li v černých bouřkových mracích. Hřebeny navršené z kamenů, kam až oko dohlédne, nedozírné horské louky i nekonečné pěšiny klečí. Hory patřící ovcím, koním, oslům, ale i turistům. Vydáš-li se na ně v letních měsících, uvidíš stáda všech těchto stvoření. My jsme vyrazili až v polovině září a samotu rozptylovalo jen několik oslíků a pár poutníků objevivších se v mlhách.

Retezat je překrásnou ukázkou působení nejrozsáhlejšího ledovce rumunských Karpat. Zůstaly po něm strmé skalní stěny, nedozírná suťoviska a hlavně 80 horských ples. Hřebeny Velkého Retezatu tvoří žula, Malý Retezat na jihu je vápencový se spoustou závrtů, škrapových polí a bílých skal. Národní park Retezat byl založen už v roce 1935.

Munţii Parâng, skalnaté hory. Ač jedno z nejrozlehlejších rumunských pohoří, většina návštěvníků míří jen na jeho nejvyšší hřeben, který ohromuje svou divokostí. Na jihu strmě klesají travnaté svahy do hlubokých údolí, ze severu jsou však hory na mnoha místech jak ukousnuté – skalní stěny padají do ohromných kamenných kotlů, kde se lesknou hladiny horských jezer. Ne vždy dohlédneme až dolů, občas v údolích leží jak bílá pokrývka nízké mraky, jindy je mlha všude okolo. Krušno je pocestným v takovém nečase na vrcholech Paringu. I za pěkného počasí si člověk připadá maličký a nepodstatný uprostřed ohromných plání kamení a zežloutlé trávy. Po několika dnech na hřebeni se už těší, až sestoupí do lesů, jenž lemují úbočí hor. Možná spíše pralesů, lidé zde ještě nestihli zničit kouzlo houštin, tlejících padlých stromů a lesních paloučků.

Munţii Şureanu není nadarmo Čechy nazýváno Opuštěné hory. Celé dny může člověk jít po ovčích stezkách na travnatých hřebenech, pod sebou neuvidí nic než nekonečné lesy a společnost mu dělá jen ptactvo a zvěř. Pestřejší krajinu spatříme na jižním okraji pohoří. Skály zde mají bílou barvu a suché kamenité planiny prozrazují, že stojíme na hrobě miliard prehistorických měkýšů a trilobitů. Geologové by řekli na jurských vápencích. Říčky zde mizí v propastech a vyvěrají za horami, potoky tečou po kaskádách ve skalnatých kaňonech a v bílých skalních stěnách zejí černé chřtány podzemí.

Şureanu jsou opravdu opuštěné hory, nepočítejte s tím, že potkáte turistické značky, seženete turistickou mapu či v horách potkáte další výletníky. Odměnou vám však bude krásná krajina a pocity dávných objevitelů, ať už na nekonečných travnatých pláních či hluboko v jeskynních labyrintech.

Vydáš-li se do pohoří Lotru, nečekej nejostřejší štíty, nejblankytnější jezera ani nejvyšší vodopády. Místo nich Ti bude odměnou vzácný klid širých pastvin, při troše štěstí prozářených vlídným sluncem, volnost jít kudy Tě nohy ponesou, spát na místě Tvému srdci milém. Občasnými společníky Ti budou jen bačové a jejich ovce, a tak možná i na chvíli uvěříš, že není žádný zbytek světa plný lidí-jen Lotru a Ty. A až ani Ty nebudeš, bude nad Lotru dál věčně vycházet slunce, jako kdyby se vůbec nic významného nepřihodilo.

Hřeben pohoří Lotru je tvořen převážně travnatými kopci, pouze v nejvyšších partiích mají některá úbočí charakter skalnatých srázů. Dosahuje nadmořské výšky lehce přes 2000 m n. m. Pro jeho celkový ráz se mu někdy přezdívá rumunské Mongolsko.